Ovečky a já
14:02
Originalita se cení. Cenila a cenit bude. Ale jak být
originální ve světě, kde je vše originální už vybráno a lidé se celkově nových
věcí raději bojí?
Někoho být jiný proslavilo, někdo se tím dostal do
zatracení. Nyní je však tolik druhů jinosti, že je velmi jednoduché se někam
začlenit, však někteří jedinci stále dychtí po vlastní skupině. O tom raděj ne,
je až na obdiv s jakou vytrvalostí a pílí chtějí být tak přehnaně
zajímaví. Mnohem zajímavější je možná počet lidí v těch rozlišovacích
skupinách. A také nesnášenlivost vůči ostatním. Dívat se na lidi skrze prsty
jen proto, že jsou trochu odlišní? Ale prosímvás.
Vnitřní hlas a kam ho pohřbít?
Znáte, když do vás usilovně někdo vtlouká svoje názorové
hřebíky? A jak se vám v hlavě rojí ty protiargumenty, které by vás
jednoznačně dostaly na úplné dno? Ne. Žádné dno. Tedy, pokud nechcete uzemnit
někoho na trochu jiné úrovni, šéfa, nadřízeného, spíše v práci. Tohle spíš
berte jako příklad pro studenty, členy skupin, nebo i nějaké partičky kamarádů. Názorově proti vám stojí celá skupina a vy se
necháte umlčet. Proč? Bojíte se jít proti stádu. Jste jedna z ovcí.
Následně si pak stěžujete, ovšem jen sami sobě. Tváříte se spokojeně, protože
stádo. Všude a pořád. Když už se rozhodnete být v nějakém tom stádu,
nesnažte se vinu házet na někoho jiného. Jen na sebe, protože jen vy můžete za
to, jak jste se rozhodli. Zní to příliš jednoduše? Pro některé to tak
jednoduché není, přiznat vlastní chybu.
A proto chci tak nějak poukázat na stáda. Je fajn být
v nějakém, které vás někam posune a cítíte se, že někam patříte. Ale taky
se nebojte samostatnosti a řekněte svůj názor. Nebuďte jen další ovcí
ze stáda. Klidně o svých názorech diskutujte, ale nenechte se umlčet.
Nenechte.
Nad svými názory rozjímejte například v přírodě. Aby vám pak nakonec ostatní lidé rozuměli.
0 komentářů